Josef (Jan Nepomucký) Kulhavý -jjnk- Josef Kulhavý

 
Životopis
Kontakty
WWWyroba
Download
SMS PLUS
 

Životopis

Narodil jsem se přesně deset let po obsazení naší republiky vojsky RVHP.

Své poklidné mládí jsem prožil v Sebranicích u Litomyšle - malé vesničce na pomezí Českomoravské vysočiny, spolu se svými třemi mladšími sestrami. (Zlobily jen někdy...)

V letech 1984 - 1992 docházím na Základní školu v Lubné - Sebranicích. Patřím mezi průměrné žáky. Mým nejoblíbenějším předmětem je matematika, v níž vykazuji nadprůměrné schopnosti... ...naproti tomu často vedu boje s češtinářkou a tělocvikářem... ...a s němčinou...

Další čtyři roky studuji na Integrované střední škole elektronické v Pardubicích. Zde se poprvé ve větší míře setkávám s krabicí nazvanou počítač. Jsem ubytován u pardubických Salesiánů. Můj nezájem vůči tělocviku přerůstá v odpor k tomuto bezvýznamnému předmětu. Ještě, že není povinným maturitním předmětem. To bych asi nestačil odmaturovat za "deset" ze čtyř předmětů.

V měsíci dubnu roku 1996 (jen pár měsíců před mou maturitní zkouškou) napadl redakční radu časopisu ČAS šílený nápad: Svěřit křeslo šéfredaktora největšímu kritikovi časopisu. Tím kritikem jsem byl já. Začal jsem se tedy o ČAS starat jako o vlastní dítě. Mezi mé největší úspěchy patří bezesporu 500 tištěných výtisků, či snížení průměrného počtu chyb na stránce z dosavadních 20(!) na 1... S mým přesídlením do Janských Lázní a nástupem do zaměstnání jsem bohužel ztratil potřebný čas. I přes usilovnou snahu najít nového šéfíka, ČAS musel skončit.

Obrat čelem vzad! Konec trápení diod, integrovaných obvodů a "kondíků"! Rozhodl jsem se mučit lidský faktor - děti. Snad mně k tomu pomůže Vyšší odborná škola pedagogická v Litomyšli. Sám chlap mezi osmadvaceti zástupkyněmi "něžného" pohlaví mi dává zažít, co to bylo za muka pro naši jedinou "Olinku" v Pardubicích.

Spolu s několika spolužačkami a našimi profesory jsem se vrhnul do projektu LORM. Vše spočívalo v tom, že jsme společně namluvili a nahráli na audiokazety texty z časopisu Doteky. Tento zvukový časopis byl vydáván pro slepé. Myslím, že jsme se každý měsíc podíleli na záslužné činnosti.

Mé studijní úspěchy na sebe nenechávají dlouho čekat: Jeden z profesorů mě chce žalovat o 100.000,- Kč za pošpinění osobní cti. V anketě "Kantor jednička", kterou jsem na škole pořádal, totiž skončil "dost hodně" hluboko. A z té světlejší stránky - se svou absolventskou prací "K metodice práce s obtížně vychovatelnými dětmi na letním prázdninovém táboře" jsem na soutěži odborných činností obsadil 1. místo v okrese, 2. v kraji a 6. v celé ČR.

Absolutorium - závěrečná zkouška na této škole proběhla bez problémů. Tedy kromě němčiny. Jen pár měsíců před oním osudným dnem se ze mě stal germanofob. U zkoušky radili doslova ze všech stran a nakonec se dílo zdařilo - prospěl!

To jsem jednou zaslechl v rádiu jungel: "Hledáme nového redaktora. Napište životopis a pošlete nám ho..." Protože to bylo po absolvování pedagogické školy, risknul jsem to. Napsal jsem životopis a poslal ho do Pardubic. Jednoho dne jsem byl pozván do studia na konkurz. Dopadl dobře, protože z několika desítek přítomných jsem postoupil do druhého kola. Bohužel jsem se ho nemohl zúčastnit, protože jsem v den druhého kola odjížděl na prázdninový tábor - chaloupku.

Nezaměstnaným jsem nebyl ani minutu. Hned od září roku 1998 jsem nastoupil jako vychovatel na Internát při Obchodní akademii pro tělesně postižené v Janských Lázních. Nějakou dobu jsem se zabýval "doučováním" žáků, kteří si chtěli dokončit základní vzdělání a dosud to z nějakého důvodu nestihli. Každý půlrok jiný předmět - samozřejmě i český jazyk, dějepis i němčinu... Nyní jsem ale celým úvazkem na vychovatelně a tady se zabývám především počítači a pravidelnými videoprojekcemi.

S ubytováním v Janských Lázních to bylo od počátku dosti složité. Když nás ubytovali na pokoji o rozměrech 5 x 4 metry tři chlapy, dostal jsem skvělou nabídku: Za výpomoc jsem mohl být ubytován na zdejším rekreačním středisku Marianum. Zde jsem bydlel až do prázdnin 2001. Zde jsem měl svůj počítač i připojení k internetu, odtud pochází i tyto moje řádky...

V současné době si přivydělávám tvorbou WWW stránek, popřípadě internetové grafiky. O mé tvorbě a mých úspěších se můžete dozvědět více zde.

V říjnu roku 1999 jsem rozjel projekt SMS PLUS (dříve SMS zprávičky na mobil). SMS zprávy pravidelně každý den získávalo až 19.000 uživatelů. K tomu jsem zakoupil a zprovoznil vlastní doménu, takže jsem alespoň měl kam vrážet peníze. Projekt byl ukončen v únoru 2002 (nejen zpoplatněním internetové SMS brány v síti T-Mobile).

Od listopadu roku 2001 jsem externím redaktorem časopisu PC WORLD. Zabývám se převážně mobilní komunikací a připravuji rubriku "Mobilporadna", která odpovídá na všetečné otázky čtenářů ze světa mobilů.

O budoucnosti přemýšlím dnem i nocí. Práce mě baví. Tu měnit nechci. Moje milá se o mě hezky stará. Tu nevyměním ani za nic. Na vejšku jsem se pokoušel dostat už třikrát. Razím heslo: "Třikrát a dost!" a tak to dál už zkoušet nebudu. Jsem divoká svině (Dis), a to mě stačí. Bydlím draze, ale bydlím, takže si vlastně na nic nemůžu stěžovat... ...a z dluhů se taky někdy vykopu...


Poděkování

Mamce a taťkoj
Jožkovi Kopeckému a všem Salesiánům v Pardubkách
Pavloj Glogaroj a Jaroslavoj Mikešovýmu
Josefoj Dobiašovskýmu - pozdravuj v nebi...
Dominikoj Melicharoj
Verunce a všem tam okolo